www.annadoubkova.cz  e-shop  ...aby žáci i učitelé měli školu rádi! 

Zdomácněly klíčové kompetence?

Klíčové kompetence včera a dnes

PaedDr. Karel Tomek; Mgr. Anna Doubková

Málokterý pojem související se změnami v našem školství vyvolal tolik kontroverzí jako klíčové kompetence. Pro učitele je spojen s prací na školních vzdělávacích programech. Ta v první fázi nebyla jednoduchá. Učitelé učili podle státem schválených osnov, ale zároveň jim přibyla povinnost vytvořit vlastní školní programy. Součástí práce na novém dokumentu (ŠVP) bylo i zpracování vlastních osnov a práce s novými pojmy, například klíčové kompetence.
Postoje ke klíčovým kompetencím proto byly v počátcích zavádění rámcových vzdělávacích programů velmi rozmanité. Od těch víceméně kladných k naprostému odmítnutí. Tam, kde byl alespoň náznak snahy postupovat při tvorbě ŠVP společně, se nutně objevila otázka „proč?“.  A ta otázka je logická. Začněme naši malou rekapitulaci tématu klíčových kompetencí pokusem o odpověď na ni.

Naše názory vychází ze zkušenosti získané vzděláváním učitelů v oblasti tvorby školních vzdělávacích programů a v oblasti forem a metod práce, kterému se intenzivně věnujeme posledních téměř patnáct let.

Co se vlastně změnilo, že potřebujeme do výuky ve školách zavádět nějaké novinky? Odpověď je prostá a jasná. S jistou nadsázkou řečeno: změnilo se všechno. Základní změna a také základní argument pro změnu konceptu vzdělávání je viditelné zrychlování vývoje společnosti. Délka života lidí se prodlužuje a prodlužuje se i délka období, po které jsou společensky aktivní. Poznatky a dovednosti získané ve škole rychle zastarávají a lidé jsou vystaveni permanentní změně ve všech oblastech života. Jedinou jistotou se stává nejistota, a to se týká blízké i vzdálené budoucnosti. Stále více je zřejmé, že lidé se o svoji budoucnost musí postarat především sami.
„Vyučil jsem se knihkupcem, nastoupil jsem jako knihkupec a do důchodu odejdu jako knihkupec,“ už v naprosté většině profesí neplatí. Profese se v lepším případě mění, častěji zanikají a vznikají nové. V této situaci se stávají důležitými jiné výsledky vzdělávání, než tomu bylo v předchozí době. Žijeme on-line. Informací je obrovské množství a jsou dostupné okamžitě. Svět se globalizoval, naše životy ovlivňují události, které se dějí na druhém konci Země. Mohli bychom pokračovat dále. Svět není horší nebo lepší, je jiný. Jiné musí být i vzdělávání.

Snaha expertů na vzdělávání na evropské i národní úrovni vyústila ve srozumitelný popis obecných cílů, na které se má vzdělávání soustředit. Klíčové kompetence popsané v rámcových vzdělávacích programech od předškolního až k střednímu vzdělávání vyjadřují soubory znalostí dovedností, postojů a hodnot vzájemně propojených a prolínajících se, které s jistou nadsázkou naplňují onen známý bonmot: „Vzdělání je to, co ti zůstane, když zapomeneš, co ses ve škole naučil.“ Jsou, nebo by mělý být, spolehlivým základem pro úspěšný osobní, společenský i pracovní život.

Pro učitele, počínaje druhým stupněm základních škol, bylo toto sdělení velmi zneklidňující. Jako odborníci na jednotlivé obory se cítili ohroženi tím, že by měli kromě svých oborů odpovídat ještě za další výsledky vzdělávání. „Tak si vyberte, buď budu učit matematiku nebo ty vaše kompetence.“ „Kdy to jako mám dělat?“ Jiný poněkud extrémní postoj se dá srnout do věty: „To my všechno dávno děláme.“

Mezi prvními kroky a současným stavem uplynulo více než sedm let. Nutno říci, že ve vývoji vzdělávací soustavy to není dlouhá doba. Nicméně je dostatečně dlouhá na krátké ohlédnutí. Co se tedy mezi tím stalo?

Mnozí učitelé pochopili, že klíčové kompetence jsou obecným popisem vzdělávacích výsledků žáků a že pro svoji práci ve škole je musí podrobně rozpracovat společně s ostatními učiteli. Pochopili, že je ke klíčovým kompetencím potřeba přistupovat tak, aby byly rozvíjeny při každé vhodné příležitosti v průběhu školní výuky. Klíčová slova jsou SPOLEČNĚ, SYSTEMATICKY a DLOUHODOBĚ. Mimochodem mnohé studie ukázaly, že většina dobře zvládnutých dovedností vyžaduje trénink v rozahu tisíců hodin. Učit žáky o klíčových kompetencích je nesmysl. Klíčové kompetence vznikají na základě promyšlených činností žáků v průběhu tisíců hodin výuky zaměřených na jejich rozvoj.

Mnozí učitelé pochopili, že klíčové kompetence žáků rozvíjejí oni tím, že dohodnou společné postupy, metody, formy výuky, které pro rozvoj klíčových kompetencí poskytují příležitost. Klíčovými slovy jsou ČINNOST, STATEGIE, METODY. S úlevou si ověřili, že lze kvalitně vyučovat svůj konkrétní předmět a dělat to takovým způsobem, který zároveň rozvíjí klíčové kompetence žáků. Opustili postoj „buď a nebo“ a pracují efektivně způsobem „to a současně tohle“. Pochopili, že ve svých předmětech by měli žáky naučit nejen nové vědomosti a dovednosti, ale také to, jak je získávat, jak se učit jednotlivým oborům, jak s využitím výukových témat komunikovat s vrstevníky i dospělými, jak řešit problémy, konflikty vznikající při společné práci, jak si práci organizovat, jak se v určitých situacích zachovat. Nic z toho není vázáno na jeden konkrétní vyučovací předmět, na jeden ročník.

Mnozí učitelé pocítili ODPOVĚDNOST za to, zda jejich žáci budou v dospělosti spokojenými a úspěšnými lidmi a pochopili, že musí svým žákům poskytnout více než jen soubor poznatků svého oboru. Mnozí si uvědomili, že mají výjimečnou příležitost vyrovnat nebezpečně se prohlubující nerovnost mezi žáky vznikající velmi rozdílným rodinným zázemím. Klíčové kompetence nejsou jen věcí školy. Na jejich rozvoj má samozřejmě vliv rodina i společenské prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Vzdělávání ve škole však může mít významný vliv.

Vlády a zaměstnavatelé už velmi jasně dávají najevo, že vzdělávací systém zaostává za vývojem a potřebami společnosti. To, že vzdělávací výsledky žáků nejsou takové, jak bychom si přáli,  není důsledkem špatné reformy. Je to důsledkem toho, že nebyla realizována důsledně. Nepotřebujeme jinou reformu, jiné kompetence, potřebujeme udělat pořádně to, co bylo započato.

Evropský parlament vydal v listopadu 2012 (s platností od 19.2.2013) písemné prohlášení k podpoře talentu v Evropské unii. Jedna věta zní obzvláště mrazivě: „Vzhledem ke znepokojující skutečnosti, že v Evropě je objevováno stále méně a méně nových talentů;“ Totéž sdělují třeba jinými slovy naše vysoké školy a zaměstnavatelé. Společnost potřebuje mladé lidi, kteří jsou schopni se učit, komunikovat v mateřském jazyce i jazycích cizích, řešit problémy, získávat, třídit a využívat informace, vytvářet inovace, zapojit se jako aktivní občané do života demokratické společnosti, schopné rychle se orientovat, naučit se novou práci, spolehlivě plnit svoji roli, zapojit se do činnosti týmu. To vše není nic jiného než soubor klíčových kompetencí.

Lidé se stále častěji stávají nezaměstnatelnými proto, že jim chybí právě klíčové kompetence.

MŠMT vydalo v lednu 2013 upravený RVP ZV s účinností od 1. 9. 2013. Pedagogové základních škol se tedy budou v následujcích měsíchch znovu vracet ke svým ŠVP a zapracovávat úpravy. Je to příležitost k tomu, znovu se vrátit i ke klíčovým kompetencím a jejich rozpracování. Žádná obecná rada „z Prahy“ zde není možná. Jak už bylo řešeno. Jsou školy, které mohou být příkladem dobré praxe v této oblasti a jsou školy, kde si dodnes myslí, že „přece všechno dávno dělají“, ale výsledy v rozvoji klíčových kompetencí žáků jsou žalostné.

Shrnutí na závěr toho krátkého ohlédnutí. Klíčové kompetence zůstávají jedním z nosných prvků vzdělávání. Postupně si nacházejí místo v našich školách a jejich rozvoj se stává pro mnoho učitelů přirozenou a důležitou součástí jejich práce. Bohužel mezi jednotlivými školami v této oblasti existují velké rozdíly. To, co můžeme udělat my, je nabídnout svoje zkušenosti a zprostředkovat je formou vzdělávacích akcí pedagogům, kteří o ně mají zájem.

 

PaedDr. Karel Tomek
Mgr. Anna Doubková
lektoři a konzultanti pro oblast školství
www.annadoubkova.cz

Moderní vyučování (únor 2013)